Vyhledávání:

Program | Co bude | Co bylo | Čochtan | Občasníky | Oddíly | Loděnice | Výbor oddílu | Ankety | Odkazy

Labe 11. - 12. 5.

Hned úvodem musím říci, že šlo o výbornou akci. Dlouho nebylo jisté, zda pojedu (přeci jenom první letošní voda a už taková divočárna), ale nakonec jsem jel. Chtělo se mi, mělo být pěkně a navíc Zajíc byl pryč a někdo musel mít na starosti děti.

A tak jsme v sobotu vyrazili. Navázal se vlek, zhodnotil nový řidič a autobus obsazen 33 človíčkama vyrazil na cestu. Všichni se těšili na nákup, protože snídani určitě moc nedali, ale Drbža to hnal pěkně až do Vrchlabí. Tam se rozhodl, že se nakupovat nebude, že nakoupíme cestou do Herlíkovic. Někdo tam vepředu (nikdo se k tomu nehlásí) vybral obchůdek u cesty. I vyběhli jsme a chtěli nakupovat, ale oni tam měli jenom samý alkohol. Tak zase zpátky do Vrchlabí, do naší oblíbené Plusky a nakoupit vše potřebné. A konečně jsme se mohli také najíst.

Kousek popojet do Herlíkovic a kajákaři (a singlíř) vyrážejí na vodu. Tedy ne všichni, někteří se báli a dětský oddíl na kanoích také nejel. Dali jsme si tedy sami zahřívací kousek a jak jsem měl ze začátku strach tak ve finále to bylo v pohodě. Dole ještě podumat o Vrchlabské soutěsce, ale necháme ji až na neděli.

Vody bylo tak akorát, někteří zavzpomínali na loňský rok jak se tam pěkně udělali a hned se cítili líp, neboť již jsou vyježděnější :-) No možná bylo míň (nebo víc?) vody, ale kdo jim má brát iluze.

Navázali jsme lodě a popojeli někam pod Vrchlabí, odkud se jelo dál. Tentokráte již všichni, někteří s více, jiní s méně šprickama. Lodě se tedy průběžně potápěly podle schopností osazenstva a množství špricek. Cestou také bylo několik zajímavých jezů, které jsme nemohli vynechat a tak postupně přibývaly kapičky Martinovi Bubnovi (video 7s/1025KB) a posléze i Vráťovi s Danem.

Potom rychle navázat, usušit věci na louce (i když Ájík, zblblý tělocvičnami, hned sbalil a musel to ještě na chvíli rozbalit). Přesun do kempu, kde jsme se uhnízdili, vzorné rozdělení na dětský oddíl a dospělé. Mělo to jednoduchý důvod. Místo, kde se utábořili dospělí se mi nelíbilo a tak jsem ho prohlásil za hřiště, kde budeme hrát fotbal. Uvařit večeři (přitom zapomenou na knedlíky v tašce, ale i tak jich bylo dost) a dospělí se samozřejmě nechali odvézt do hospody. Pak už nic nevím, neboť jsem rychle vytuhnul a vyčkával rána.

Ráno sbalit dřív než stany oschnou a opět do Herlíkovic. Tentokráte se odvážil i Vráťa a po chvíli domlouvání překecal Míšu, která jela s ním. Ostatní radši jeli autobusem. Cesta byla kvalitní stejně jako v sobotu, párkrát jsme vylili s Vráťou kánoi a vše v pohodě. Až na poslední zatáčku a vlnku, která v ní byla. Tam jsem si musel trochu popovídat s vodou o mém jezdeckém stylu. Dlouho jsem jí ukecával, ale nakonec jsem jí uvěřil a musel z lodě ven. Pár desítek metrů plavání hlavou pod vodou není nic moc, i když jsem se chvílemi nadechnul. Plná loď vody asi není úplně ideální na zkoušení eskymáků.

Vrchlabská soutěska tentokráte nalákala, dokonce i děcka z oddílu (tedy ti na kajacích) si ji chtěli dát, ale Ájík je dostatečně odradil. Ten totiž surfuje na každé vlně, i na té, do které by to ostatní neřekli (video 36s/5023KB). Chycení lodi a pádla bylo trochu náročnější, ale nakonec se to povedlo a mohli jsme se přesunout na další etapu. Ta probíhala naprosto bez problémů, žádnou loď jsme neutopili a snad ani další kapičky nemuseli připisovat.

Když jsme přijížděli k autobusu, tak jsme jenom viděli odjíždějící traktory - řidič byl na nás moc hodný a popojel nám poněkud příliš k řece, takže se musel nechat vytáhnout. Zbývalo navázat, najíst se, sbalit věci a hurá do Prahy. A podle mrtvolné nálady byla voda značně náročná.

A jak řekl děckám Zajíc v loděnici: "pořád říkáte jaké jezdíme rybníky, ale minule Otava a dnes Labe vám dali trochu zabrat, takže vidíte, že na to ještě nemáte".

Nahoru

Tyto stránky navrhl a udržuje Martin Humpolec, ICQ: 102664876, adresa nástupnické organizace: http://SKZlichov.cz