Vyhledávání:

Program | Co bude | Co bylo | Čochtan | Občasníky | Oddíly | Loděnice | Výbor oddílu | Ankety | Odkazy

9. - 10. 3. Klínovec

Poslední hory v tomto roce. Lidí bylo překvapivě málo, ale chuť jet na hory byla větší a tak jsme vyrazili. A dobře jsme udělali. Celý víkend bylo nádherně a sněhu bylo dostatek (lidí naštěstí bylo o něco míň).

Sobota ráno - vstávání. Tragédie jako vždy, navíc když mi doma vynadali, jak je možné, že opět vyjíždíme z I.P.Pavlova a né z Roztyl. Začínám o tom vážně uvažovat. Naštěstí venku už bylo světlo a tak to vstávání nebylo tak hrozné. Všech 20 lidí (včetně řidiče) dorazilo včas a tak jsme mohli vyrazit. Pouze řidič po minulé zkušenosti vzal aktivně vlek na lyže, ale vzhledem k tomu, že jsem ho nevyužili, tak jsme ho ještě museli odpojit v Řepích. A pak už hurá na hory. Kupodivu většina lidí usnula a tak byl celou cestu klid. Ještě jsme zvládli nákup a pak už rychle na lyže. Vyjeli jsme až na vrchol Klínovce, protočili oči při placení parkovného, ale nádherné počasí nám náladu rychle vylepšilo a mohli jsme vyrazit.

Část lidí spěchala na sjezdovky, zbytek vyrazil ve skupinkách na běžky. Sněhu na sjezdovkách bylo dost, na běžkách to bylo chvílemi horší, ale když byl člověk dostatečně tvrdý, tak je ani nemusel sundavat. A tak většina běžkařů doběhla na Boží Dar, někteří i dále a pak rychle zpátky. Cestou jsme ještě stačili obhlédnout sjezdovky na zítřek a pak do autobusu napapat a hurá do Perninku na ubytování.

Ubytovnu jsme našli cekem rychle, s autobusem jsme se museli otáče puze jednou. Dostali jsme pokojíky s poetickými názvy Hnědý pokoj či Rudý koutek. Oba naplňovaly své názvy, zvláště v tom Hnědém pokojíku to prý bylo celkem cítit, naštěstí si to děcka zaprděli rychle vlastním vzduchem. Pouze najít hospodu, kde nám uvaří večeři bylo trochu horší, ale i to se povedlo a už v devět jsme mohli jít s plnými bříšky spinkat.

Ráno bylo vstávání celkem klidné, spinkali jsme dlouho a nikam nespěchali. Dokonce jsme se i zabalili a mohli vyrazit. Pouze Zajíc s Irčou nějak nebyli v autobuse, ale protože nikomu nechyběli tak jsme mohli jet. Nakonec jsme je nabrali cestou a Zajíc si stěžoval, že jemu jsme nezastavili, ale Irče ano. No když se na něj člověk koukne, tak se ani moc nediví.

Celý den lyžování na sjezdovkách byl hodně náročný, byly tvrdé a nechtěly vůbec roztát. A když už roztály, tak to stálo za to a byla to zase oranice. Ale zajezdili jsme si výborně, fronty na vleku nebyly v podstatě žádné, takže to šlo. Odpoledne jsme ještě potkali naše běžkaře, kteří chtěli, abychom je cestou vzali na kotvu, ať to nemusí šlapat. To ovšem ještě netušili do čeho chtějí jít. V okamžiku, kdy přecházeli stopu vleku tak to asi pochopili a zvláště Zip při svém cca 100 metrovém stopování lidí na vleku pochopil, že to není žádná sranda. No takový tobogán jen tak někde nemají.

V autobusu byli všichni včas, pouze jsme museli čekat na ty dva nebožťáky, které jsme vyložili na Božím Daru. Až jsem začínal přemýšlet, jestli jsme je tam i neměli naložit. Naštěstí jejich zpoždění nebylo nijak hrozné a tak jsme mohli vyrazit pouze s malým zpožděním. Ivona si potom akorát stěžovala, že jí Sváťa sliboval, že je to na Klínovec celkem po rovině a ono to bylo do pořádného kopce.

Závěr sezóny se tedy vydařil a nás už čeká sezóna letní.

Nahoru

Tyto stránky navrhl a udržuje Martin Humpolec, ICQ: 102664876, adresa nástupnické organizace: http://SKZlichov.cz