|
|
|
|
|
|
Program
| Co
bude | Co
bylo | Čochtan
| Občasníky
| Oddíly
| Loděnice
| Výbor
oddílu | Ankety
| Odkazy
|
|
|
Konec. A je tu definitivní
konec pod hlavičkou SK Motorlet. Pokud se chcete tedy dozvědět novinky,
tak musíte navštívit naše nové stránky na adrese www.SKZlichov.cz.
|
První
zimní zájezd v sezóně 2002. Sněhu bylo dostatek, ale původně to vypadalo, že
bude málo lidí. Přihlášky se totiž uzavíraly už první lednový týden, ale nakonec
se to naštěstí naplnilo a v jednu chvíli vypadao, že nám bude malý autobus.
No v sobotu se ukázalo, že nás mohlo být ještě o pár víc, ale to je jiná kapitola.
A tak v sobotu jsme vyrazili směr Vrchlabí. Cesta probíhala v pohodě, kilometry ubíhaly a za chvíli jsme byli ve Vrchlabí, kde jsme nakoupili. Původně jsem chtěl Zajícovi zastavit u jeho oblíbeného Penny marketu, ale nakonec jsme našli supermarket PLUS a v klidu nakoupili. A hurá na Černou horu. Původně naplánovaná cesta se ukázala jako nemožná díky zákazu vjezdu pro autobusy a tak jsme trasu poupravili, prosvištěli kolem chaty U Bedřicha a za chvíli se zastavili v zácpě, kde všichni houfně otáčeli auta. No chvíli jsme vydrželi a zácpa byla prošťouchnuta - problém byl v nepříjemné srážce dvou autobusů, ale nikomu se snad nic nestalo. Pak už to byla jenom chvíli, než jsme dorazili na parkoviště a hurá na lyže.
Lidé se rozprchli - někteří na běžky a ti zbylí na sjezdovky. Ti se dále rozdělili na ty, kteří se šli postavit do fronty u lanovky a na zbylé, kteří kousek popošli a za chvíli už jeli vlekem nahoru. Na lanovce si ovšem počkali asi hodinku. Sjezdovky byly takřka tragické (pro nás zmlsané cizinou) - úzké ledové koryto s ohromnými nahrnutými boulemi sněhu a do toho neuvěřitelný počet sjezdařů, kteří se řítili neuvěřitelným tempem dolů. No stálo to za to, ale nakonec se to nějak přežilo. totálně zničení jsme sjeli v pořádku k autobusu, ti co přijeli dříve měli možnost sledovat vytahování autobusu po klouzající silnici, ti ostatní se pouze posadili a jeli jsme se ubytovat.
Chata
U Bedřicha
v Rudníku nám poskytla dostatek místa pro naše znavená těla, ubytování dle mého
skoro až luxusní, k dispozici byl dokonce i pingpongový stůl (překvapivě ho
dětský oddíl snad ani nevyužil). Při otáčení autobusu, aby byl připraven k rannímu
odjezdu, jsme si ještě vyzkoušeli jeho vyprošťování ze závěje, ale i to se nakonec
povedlo a všichni se mohli jít najíst a spát.
Druhý den jsme opět vyrazili směr Černá hora a bez větších problémů se dostali na parkoviště. Fronta u lanovky byla minimálně po ránu směšná a tak většina sjezdařů vyrazila právě na ní. Běžkaři se rozprchli po okolí a zkoumali krásy tohoto kopce a blízkého okolí, odpoledne někteří z nich vyzkoušeli i sáňkařskou dráhu při návratu k autobusu. Veliká škoda ovšem byla, že i v pozním odpolední chtěli za zapůjčení sáněk celodenní sazbu a tím nás dosti odradili a tak jsme nemohli vyzkoušet, jaké to je řítit se tím korytem na sáňkách.
Návrat domů byl ve znamení jedné dlouhé kolony díky riskantní jízdě několika dobrodruhů, ale nakonec jsme se v pořádku dostali až do Prahy a mohli se rozprchnout do svých domovů a příbytků.
| Nahoru |
Tyto stránky navrhl a udržuje Martin Humpolec, ICQ: 102664876, adresa nástupnické organizace: http://SKZlichov.cz |
