Vyhledávání:

Program | Co bude | Co bylo | Čochtan | Občasníky | Oddíly | Loděnice | Výbor oddílu | Ankety | Odkazy

Vltava pro TESCO 30. 5. - 1. 6.

Pořádání zájezdů pro firmy se stává tradicí a je to tak správně. Minulý rok Xertec, letos jsme sehnali TESCO. Je pravdou že pouze jeho část - IT - celé bychom ani nezvládli.

Největší problémem bylo najít vhodný termín. Nejdříve se to nehodilo jejich vedoucímu, poté zase nám. Ve finále jsme vymysleli, že stejně nechtějí jet na celý víkend, ale že by se jelo ve čtvrtek večer a vracelo se v neděli. A to bylo dobře, protože pouze díky tomu jsme ve finále našli volnou skulinku. A Zajíc byl rád, protože mu to nerozbilo celý víkend - na neděli měl totiž další program.

Další vymýšlení bylo již jednodušší. Letos jsme zamířili místo do chatiček také do hotelu, díky tomu nebylo ani nutné zajišťovat zvlášť snídaně. Zamluvit lodě, autobus, dohodnout kdo nám pomůže s organizací, najít trička Motorletu, nechat udělat čepice, zamluvit grafitový důl a nakoupit jídlo na obědy. Celkem hodně práce, ale nakonec se vše povedlo a my mohli v klidu ve čtvrtek vyrazit.

Tedy cesta byla kapitola sama pro sebe. Nejdříve se zpozdil řidič, potom jsme naložili a Zajíc s Irčou jeli autem, já autobusem k Tescu a organizoval celou cestu. U Tesca přijelo pár nákupních vozíků plných lahodného moku - to byla předzvěst veselé cesty. Ani jsem se moc nespletl, hned po odjezdu a úvodním proslovu se začalo píti a díky tomu se naše cesta zpomalila. Přeci jenom každých 30km nechat vyvenčit 25 lidí chvíli trvá.

Také díky tomu jsem cestou musel odložit večeři, ale nakonec jsme dorazili a dokonce i tu večeři dostali. Po večeři se ještě chvíli hrálo (asi tak do dvou), ale pak už se to rozpustilo a všichni se šli vyspat na ráno.

Ráno bylo veselejší. Zatímco večer všichni tvrdili, že mít snídani v osm je nesmysl, který se nemůže podařit uskutečnit, tak nakonec všichni dorazili a díky tomu jsme byli v deset na vodě. Nejdříve trénink jak se to vlastně chová a potom hurá vpřed. Dokonce jsme s sebou měli i jednoho skoro invalidu - s berlemi. Ale jak jsme ve finále zjistili, tak ten byl nejodvážnější a všude projel.

První jez byla zatěžkávací zkouška. Jeli ho skoro všichni a kromě dvou posledních lodí se ani nikdo neudělal. A ty dvě lodě jsme celkem snadno chytli a rychle vylili. Další jezy už byla klidná samozřejmost. Pak přišel bufet "U Veverek", kde jsme se všichni najedli a někteří vyzkoušeli i nějaké ty alkoholické nápoje.

Cesta do Rožmberka ubíhala rychle, oproti loňské zkušenosti až moc, a tak jsme jeli ještě o kousek dál. Tam vytáhnout lodě, opět naplnit bříška a hurá do hotelu. V hotelu rychle převléknout a vyjet se podívat na Čertovu stěnu. Sice to zpočátku vypadalo, že se nikomu chtít nebude, ale ve finále nás jel skoro plný autobus. A ti co nejeli autobusem dorazili po chvíli v taxíku.

Prohlédli jsme si kameny, seskákali dolů k řece, vykoupali nohy a opět hurá do autobusu a do hotelu na večeři. Večeře se povedla, zajedli jsme to ještě nějakými sladkostmi a někteří si dokonce objednali slivovičku po jídle. Pravdou je, že potom dlouho vychutnávali její nádhernou vůni a když se napili tak zjistili, že je to obyčejná voda. Ale i ta slivovička byla nakonec pořádná a mohli jsme kousek popojít k ohni, kde už na nás čekala připravená vatra a špekáčky.

Část lidí se shromáždila kolem vatry a začali halekat písně, další se rozhodli zasportovat si a zapinkat parodii na volejbal. Po uklizení míče na sousední zahradu jsme to ale ukončili a připojili se k halekajícím. Ti nejvytrvalejší vydrželi skoro až do rána.

Proto bylo také výrazně těžší všechny probudit a donutit je jít na snídani. Ale vše se povedlo, včas jsme se zabalili a mohli sjet kousek nad Větřní, kde už jsme měli připravené lodě. Jízda byla pohodová, akorát jez u barevné skály je nějaký v přestavbě a tam to bylo trochu zajímavější. Kánoe to ošidili bokem, ale my na kajacích a singlu jsme si to zkusili přímo středem véčka. A všichni do jednoho udělali nádhernou svíčku, kterou bohužel Irča neustála.

V Novém Spolí chvíle odpočinku a jídla a pak už hurá na Krumlov. První jez přetáhnout a na dalším už se dalo blbnout a pár lodí utopit. Retardéru projeli skoro všichni v pořádku - někteří více, jiní méně mokří. A konečně poslední jez s aplausem turistů. Bohužel nebylo neomezeně času a tak jsme to po chvíli museli zastavit a jet k autobusu.

Rychle převléknout a do dolu. Tam už na nás čekali, převlékli do kombinéz, dali boty, helmy a světla a hurá do vláčku. Až tam se zjistilo, že je nás ještě o kousek víc, než jsme původně napočítali a musel se připojit další vagónek. V dole většina lidí zjistila, že i když je třeba ta práce u počítače nebaví, tak je vlastně zlatá a s horníky by neměnili ani za nic. Po hodince a půl jsme vylezli ze tmy a zimy zpátky na světlo a teplo, umyli se a vyrazili zpět do Prahy.

Tentokráte již cesta ubíhala výrazně rychleji - pivo došlo. V Praze jsme průběžně vyklápěli lidi a do Tesca jich vydržela jenom hrstka. A i tu jsme tam vysadili, nechali jim spoustu pití v kanceláři a ukončili akci. Podle ohlasů se líbila velice.

A teď jenom zbývá začít hledat někoho, pro koho bychom to uspořádali příští rok.

Nahoru

Tyto stránky navrhl a udržuje Martin Humpolec, ICQ: 102664876, adresa nástupnické organizace: http://SKZlichov.cz