Vyhledávání:

Program | Co bude | Co bylo | Čochtan | Občasníky | Oddíly | Loděnice | Výbor oddílu | Ankety | Odkazy

Stalo se

Rolava, Svatava

V sobotu třináctého dubna jsme se vypravili autobusem na dvoudenní zájezd na západočeské řeky Svatavu a Rolavu. Svatava je malá říčka která se nachází v Krušných horách. Teče od severu k jihu a vlévá se do Ohře v Sokolově. My jsme jeli úsek od Rotavy dolů a pak ještě kousek po Ohři. Celkem to dalo kolem dvaceti kilometrů obtížnosti WW I (-II). Koryto řeky nebylo ze začátku moc hluboké, zato dost kamenité. Naše kanoe místy pěkně dřely. Většině účastníků na plastových kajacích to ale nevadilo, takže lepit laminát bude zase jenom dětský oddíl.

Celý víkend bylo pod mrakem, ale náladu to nijak nezkazilo. Noc jsme strávili ve školní tělocvičně, jak tomu v takovýchto brzkých jarních měsících bývá (v tom případě jedou na vodu i ti, kteří neradi přes noc mrznou ve stanech). K večeři Zajíc připravil našemu dětskému oddílu milé/nemilé překvapení. Místo klasické večeře polévka + hlavní jídlo, byla jen polévka a plná jídelní bedna chipsů! Tímto netradičním krokem se v nás snažil zlomit neodolatelnou chuť na tuto lahůdku. Ač jsme se přejídali jak jsme mohli, jediný, komu bylo po té spoustě smažených brambůrek trochu těžko od žaludku, byl Zajíc sám. Vráťa Hasal, náš malý Otesánek, snědl k večeři něco kolem 8(?) balíčků (omlouvám se, jestli jsem si počet nezapamatovala přesně, ale vím, že se nám s Vráťovou pomocí podařilo v neděli sníst všechna balení do posledního drobečku).

V neděli jsme se přesunuli na další z krušnohorských řek - Rolavu. I tato řeka se vlévá do Ohře, ale až v Karlových Varech, to jest o několik desítek kilometrů dál po proudu. Úsek jsme odstartovali z Nové Role a po vplutí do Ohře jsme pokračovali až na vodní peřej Hubertus. Tam jsme si nechali dvě hodiny na trénování. Tak příhodné místo na trochu cvičení se jen tak někde nenajde, zvlášť ne na takových kamenitých říčkách jako je Svatava s Rolavou. Z Nové Role na soutok to bylo kolem osmi kilometrů, obtížnost WW I, z Karlových Varů na Hubertus také kolem osmi kilometrů, WW I.

27. - 28.4. Otava

Po dlouhé době se dostalo i na řeku jako je Otava. Jelo se od Čeňkovy pily do Sušice. Na horním úseku je obtížnost WW II, místy WW III. Vlny a zatáčky, které se k této obtížnosti váží, poněkud zaskočily některé posádky nejenom z dětského oddílu. Dvě kanoe se cvakly již po prvním kilometru a kvůli "poruše" lodí museli dokonce navázat. Posádky se pak na dalších kilometrech na kanoích střídaly. Dokonce i plastová kanoe utrpěla újmu na vzhledu, což se nám vážně ještě nestalo, a to nejezdíme vůči lodím moc opatrně a ohleduplně. Jednu loď jsme do Prahy ani nedovezli. Zůstala omotaná kolem jednoho z otavských kamenů. K velkým vlnám se přidal ještě mírný déšť. Tady se skutečně ukázalo, kdo na takovouhle vodu má a kdo nemá. Příště už možná nebudeme podceňovat jednoduché trénování, což je nácvik na tuhle vodu. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Kdo se na cvičišti flákal, tomu to na bojišti moc nejelo a po pár kilometrech dojezdil. Spalo se v tělocvičně u Sušice.

Druhý den jeli "odvážlivci" opět z Čeňkovy pily, ostatní vyráželi z Rejštejna a končilo se opět v Sušici. Za oba dny se tedy dalo najet čtyřicet kilometrů.

a jak to viděl Petr Kubín

11. - 12.5. Labe

Jednoho příjemného květnového rána jsme opět vyrazili na vodu. Sešli jsme se jako obvykle v loděnici kolem sedmé a začal standardní mumraj. Vytahovaly se lodě, zandavaly se lodě, vytahovala se pádla, zandavala se pádla a ještě ta klasická spousta všeho ostatního. Navázali jsme lodě na vlek a nás do autobusu. Ten byl řízen jakýmsi mladíkem a časem se ukázalo, že ne špatně. Postupně jsme se zanořili do podkrkonošských zákoutí a začali hledat místo, kde nakoupit potraviny na víkend. Zastavili jsme až za Vrchlabím u jednoho, dle informací vynikajícího, obchodu, kde ovšem nápis "Potraviny" potvrzovala pouze umolousaná půlka chleba schovaná mezi horami a horami nápojů zaručeně bohatých na procenta určitých uhlovodíků. Vycouvali jsme z krámu a vrátili se do Vrchlabí, kde byla naše poptávka vyřízena k úplné spokojenosti.

Poté jsme se již vypravili na řeku. Nejdříve na její horní část do Herlíkovic, kde většina kajakářů, a jeden singlíř shodili své plastové oře a vydali se vzdorovat řece. My ostatní jsme je doprovázeli v pohodlí autobusu a při občasných zastávkách podél toku jsme je povzbuzovali. Před Vrchlabskou soutěskou, na pohled nepříliš vábnou, které na atraktivitě příliš nepřidal ani burácivý zvuk padajících vod, nasedli zmáčení dobrodruzi k nám do autobusu a společně jsme přejeli do Podhůří. Tam jsme na vodu již vyrazili houfem všichni. Tedy, ti se šprickami, my chudáci, s kormidelnickým otvorem vydaným napospas živlu, jsme se v každou možnou i nemožnou chvíli tlačili ke břehu a vysušovali naše stále žíznivé koráby. Já osobně jsem se na to jednou vykašlal a po chvíli jsem musel z kanoe ven. Sami musíte uznat, že když máte vodu po hrudník, není příliš radno na něco čekat... Na vlnícím se toku se narodilo i několik dalších kapiček. Alespoň nebyla nuda! Bez větších problémů (nepočítáme-li Vráťu v jezu) jsme dojeli k našemu cíli. Po navázání lodí a bagáže jsme byli odvezeni na příjemné tábořiště Slunečná, kde jsme se rozložili na pečlivě sekaném trávníku. Později byla část výletníků kamsi autobusem odvezena a když se vrátili, nebylo až zas tak obtížné uhodnout, kam že to bylo. Jejich návrat jsem již plně nezaznamenal, protože jsem dospával flám předešlý, takže tyto informace jsou částečně zprostředkované.

Druhý den jsme se sbalili a dali si repete. Horní úsek tentokrát i s jedním (dvojitým) želízkem v ohni reprezentovaným Míšou a Vráťou. Jako jediní jeli na plastové kánoi. Ostudu nám neudělali a ztrátu také ne. Než skupina dojela k soutěsce, měli jsme možnost sledovat několik odvážlivců, kteří se do ní již vrhli. Až na jednoho projeli všichni hladce. Jen onen singlíř si tam chvíli eskymoval ve válci, ale nakonec byl nevykrysen vyplivnut. Z našich lodí se do jámy lvové pustili jen Drbža a Ájík. První byl vyplivnut hned a se vším, druhý až po oddělení od lodi a pádla. Všechny tři součásti se naštěstí podařilo najít a zajistit. Po té jsme se přesunuli opět do Podhůří a zase se nechali unášet kouzlem řeky. Za doprovodu pár kapiček - z těch bych rád zmínil tu Vráťovu, vykonanou při pochybných loděvodních námluvách - jsme se spluli až k našemu cíli, silničnímu mostu před Hostinným. Odtud jsme nerušeně dojeli za pomocí autobusu až do Prahy.

a jak jsem to viděl já

Informace

Na návrh několika členů loděnice si již bude možné vyzvednou nebo uklidit loď z loděnice i mimo otevírací dobu loděnice. Oproti záloze 100,- Kč si bude možné zapůjčit u kustoda klíč od východu na silnici (veranda KČT) a dílny, kam bude možné loď přechodně uskladnit. V pravidelných otevíracích hodinách si pak budete moci loď uklidit na krakorec, či naopak.

Pro ty, kteří se nespokojí s vodáckými akcemi jen jednou za čtrnáct dní nebo se jen rádi dívají jak to jiným jezdí, se pořádají tyto akce:
18.5. ČPV PC Sázava - posázavská trilogie (běh, voda, kolo)
18.5. pochod Praha - Prčice
18.-19.5. Roudnice nad Labem - ČP v raftingu
8.-9.6. Trnávka - Mezinárodní mistrovství ČR v raftingu
17.-18.8. Troja - rodeo
17.-18.8. České Vrbné - Evropský a český pohár v raftingu
28.9. Praha Troja - vodácký bazar

POZVÁNKA NA USTAVUJÍCÍ
Valnou Hromadu
Sportovního klubu Zlíchov Praha

Pořádanou ve čtvrtek 6. 6. 2002 od 19:00hod v rámci pravidelného čtvrtečního společenského večera v loděnici Motorlet.

Dne 23.4.2002 bylo na ministerstvu vnitra registrováno občanské sdružení Sportovní klub Zlíchov Praha. Tato událost je logickým pokračováním procesu osamostatňování kanoistického oddílu SK Motorlet Praha, který byl zahájen již koncem loňského roku. Registrací tedy nový sportovní klub vznikl, nyní je třeba udělat další kroky, které jej uvedou v život. Klub musí projít jednak maratónem úřadů a razítek, aby mohl začít řádně fungovat a vstupovat do právních vztahů, ale hlavně musí získat členy. Stávající členskou základu kanoistického oddílu SK Motorlet Praha totiž není možné jen tak "převést" do nového klubu, každý člen musí individuálně podat přihlášku. Dalším krokem je svolání ustavující valné hromady a řádné zvolení historicky prvních orgánů klubu, tedy sedmičlenného výkonného výboru a tříčlenné kontrolní komise.

Zásadní informace, která asi zajímá každého, je, že členské příspěvky a další poplatky bude každý člen letos platit pouze jednou, a to již nově vzniklému subjektu. Ukončení členství v SK Motorlet Praha, ke kterému nemůže být nikdo nucen, je možné dvěma způsoby, jednak vystoupením z klubu, jednak vyškrtnutím pro neplacení členských příspěvků.

V případě zájmu budete moci již po sedmnácté hodině v Loděnici SK Motorlet Praha vyplnit novou přihlášku a tak se stát členy SK Zlíchov Praha. Hlasování na Valné hromadě bude umožněno pouze novým členům SK Zlíchov Praha.

Stanovy SK Zlíchov Praha.

Jsou zváni všichni členové loděnice.

Nahoru

Tyto stránky navrhl a udržuje Martin Humpolec, ICQ: 102664876, adresa nástupnické organizace: http://SKZlichov.cz